Divadlo Semafor vzniklo už v roce 1959. A jak říká jeho zakladatel a principál Jiří Suchý, v jeho názvu je ukryto i jeho tvůrčí zaměření. Sedm malých forem. Ta první je hudba. Která provází všechny uváděné hry. Které většinou otextoval i napsal hudbu sám autor. Druhou formou je poezie. A scéna divadla je tak občas nabízena i současným zpívajícím básníkům. Ale i v tomto oboru je největším mistrem sám Jiří Suchý. Poetiku uváděných her si sám i režíruje. Třetí se věnuje historii českých písniček. Prostor je tu dán i těm zapomenutým od Karla Hašlera. Jazz je čtvrtou formou a provází divadlo od úplného počátku.

Big Band Semafor, ve kterém vystupuje řada kvalitních hudebníků, si občas dopřeje zahrát i vrcholný swing. Pátou formou je výtvarné umění. Které na vás dýchne už při vstupu do foyeru divadla. Na to navazuje ta šestá, která se nazývá filmová. S představou, kdy na velkém plátně bude probíhat výstava uměleckých exponátů a pod ním bude odehráno hudební představení. Otevřené dveře všem novým talentům či novým nápadům jsou poslední, sedmou formou. Tou, která dodnes udržuje kvalitní divadelní představení nejen pro pamětníky, ale častými návštěvníky jsou tu i mladí lidé.

Dejvické divadlo je sice mladší. Založeno bylo v roce 1992. A od té doby se mu podařilo na uměleckém poli získat to nejlepší ocenění. Čehož jsou důkazem vyprodaná představení na měsíce dopředu. Už v roce 1995 získává Radokovu cenu a stává se poprvé divadlem roku. Základ souboru, který původně tvořil celý ročník studentů DAMU, se začal pomalu proměňovat. Přicházejí silné herecké osobnosti, jako je Ivan Trojan, David Novotný, Václav Neužil, Simona Babčáková, Lenka Krobotová či Klára Melíšková. A uměleckým vedoucím Dejvického divadla se v té době stává režisér a pedagog Miroslav Krobot. Za jehož vedení dosahuje divadlo svého vrcholu. Jak výběrem titulů, tak obsazením. V roce 2014 se sice ve funkci vystřídá s Michalem Vajdičkou, který je nahrazen o tři roky později Martinem Myšičkou. Ale i tak zůstává v divadle působit jako herec. Snad nejznámější inscenace Dejvického divadla, podle kterých byly natočeny úspěšné filmy Petrem Zelenkou, jsou Příběhy obyčejného šílenství a Karamazovi.