Afrika rozhodně nebyla vždy hladovým kontinentem. Jedná se o kontinent, který je nejenže krásný, ale především bohatý. Nachází se zde celá řada nalezišť zlata i vzácných kamenů. Není tedy nijak překvapivé, že o africké bohatství měly zájem Evropské mocnosti. Africké kolonie plné zlata a diamantů představovaly studnici bohatství a nepochybně představují velké morální memento, které leží i na dnešních generacích.

Proces dekolonizace nastává v podstatě od konce 19. století a vrcholí po první světové válce. Bohužel země pod tíhou kolonizační diktatury nebyly schopny po stoletích útlaku prosperovat, což vedlo ke vzniku nových totalitních systémů, které nezřídka vedly až ke genocidám a strašlivým občanským válkám. Afrika rozhodně není místem, kde by se dodržovaly lidská práva. Evropané nesou svou vinu.

Morální břemeno

Proto pomoc nejchudším zemím vnímají Evropské země jako určitý závazek. Mnozí argumentují právě oním morálním mementem. Ale je rozhodně na místě otázka, zda je právě toto pomoc k prosperitě. Samozřejmě toto téma je vždy velmi diskutabilní a plné vášní a každý na to má svůj názor. Nicméně největší pomoc jepomoci umět si pomoci. Samozřejmě v případě zubožených zemí to je běh na velmi dlouhou trať.

Nicméně bez podpory v oblasti vzdělávání a tvorby nových pracovních míst to nebude. Ovšem je-li řeč o vzdělávání, není tím myšleno vzdělávání vysokoškolského charakteru, inteligenci je možné budovat tam, kde existuje fungující a soběstačná zemědělská, případně dělnická vrstva společnosti. Jinak bude docházet k odlivu inteligence. Podpora rozvoje ekonomiky formou fungujícího zemědělství a výroby je cesta k fungující ekonomice. Almužna vůbec nic neřeší, je to pouhá náplast, které snímá z lidí jen motivaci a osobní zodpovědnost. Náplast na hlad i na svědomí. Efekt však má zcela opačný.