Jsou situace, kdy jsme my lidé spokojení, ne-li přímo šťastní, a jsou naopak i období, kdy propadáme klidně i naprostému zoufalství. A důvodem pro obojí mohou být klidně i peníze. Když je máme, pochvalujeme si, kdežto jakmile dojdou, je nám bídně.

Nemusíme si určitě vysvětlovat, proč je realita taková. Zkrátka se dá v dnešním světě pořídit vše, co potřebujeme, takřka výhradně za peníze, a kdo jimi tudíž neoplývá, ten má smůlu.

Jenže získat peníze nebývá často ani trochu snadné. Pracujeme a pracujeme, škudlíme, kde se jenom dá, ale ani pak nemusí být naše příjmy takové, abychom se dokázali vypořádat se všemi potřebnými výdaji. A tak se nakonec třeba i zadlužujeme nebo krademe, případně i něco horšího, jenom abychom svůj život ufinancovali.

Peníze však nemusí ovlivňovat jenom život jednotlivců. Mohou se podepisovat i na celých národech a mohou klidně i přesahovat hranice států.

Vezměme si třeba naši minulost. Nejprve jsme tu měli kapitalismus založený na honbě za penězi, pak socialismus, kdy si ‚lid vybojoval‘ notně rovnostářský režim, aby jedni co nejméně záviděli jiným, a nakonec jsme se ke kapitalismu vrátili, protože v nás zvítězila touha být na tom finančně lépe než ti druzí, což minulý režim v podstatě neumožňoval.

A kolikrát se vedly, vedou a zřejmě i budou vést války motivované právě touhou po zisku, tedy po penězích!

Takže jsou peníze něčím, co nelze v žádném případě podceňovat. I když jde jen o mince a bankovky, případně dokonce jenom o nějaká ta virtuální čísla, mají tyto v reálu značnou moc. A lidé jsou ochotni udělat ledacos, jenom aby si k dostatečným penězům přišli. Aby měli pokud možno co nejvíc. A to nejednou za jakoukoliv cenu.

Ovšem ať už na peníze nahlížíme pozitivně nebo negativně, jedno je jisté. Peníze nejsou ani dobré, ani špatné. Dobří nebo špatní jsou vždycky jen lidé, kteří mají s takovými penězi něco do činění.