Mám doma totálně flegmatického muže. Předtím takový nebyl, ale přijde mi, že se opravdu hodně změnil, a to mě opravdu hodně štve a nevím, co si s tím počít. Absolutně nic neřeší, totální salámista a ani nás jako rodinu nebrání před tchyni nebo mojí mámou i když ví, že jsem v právu a mám kolikrát pravdu. Vždycky jen odpoví: Neřeš to. Nebo jeho oblíbené věty: to se nějak zvládne, uvidíme… Už jako fakt nevím. I když si chci promluvit, tak mlčí a mluvím jen já. Že nic řešit nechce. Tchyně s tchánem to moc dobře vědí, jaký má ke všemu přístup a taky mu to říkají.

Ale on se všem vysměje, ale totálně. Vše řeším já a když má něco řešit on tak zapomene anebo mu to vždycky projde (např. zaplatil pozdě účet nebo poslal fakturu po splatnosti ale třeba měsíc…). Pracuje v zahraničí a ja jsem přes týden na dům a dítě sama. Jsem už polo chlap (starám se jak o domácnost, tak o dřevo na zatop a takové ty chlapské věci). Nechci po něm nic hrozného, když nosí domů prachy, tak je mi to blbý, ale už to trochu nedávám. Jo jsou někdy práce, co nezvládnu jako ženská tak mu to řeknu, ale udělá to tak za 14 dní kdy už bouchnu nebo je něco vyloženě rozbitého.

Mně se absolutně přestává líbit ten jeho přístup, protože předtím, než jsem otěhotněla, tak takový vůbec nebyl a nevím, čím to je, že se změnil. Jestli je to tím, že má možná více závazků, ale i tak. Myslela jsem, že se semkneme jako rodina, ale mně přijde, že on to bere tak, že má jenom povinnost vydělávat peníze domů a tím to pro něj vlastně úplně končí. Nějaké starosti pro něj vůbec neexistují mi přijde. Chtěla bych, aby se alespoň trošičku začal zajímat, hrozně by mi to pomohlo a určitě bych se cítila stokrát lépe, kdybych věděla, že mám po svém boku muže, na kterého se opravdu mohu spolehnout a bude mi alespoň trošičku takovou malou oporou.