Ano, slovo zábava je skutečně od slova bavit se. Potíž je v tom, že ne každý má na to naprosto stejný názor. Kupříkladu je velice veselé koupit někomu, nebo ho pozvat na fotbalový zápas, když ho kopaná ani trošku nezajímá. Ze slušnosti, nebo ze zvědavosti však půjde, ovšem bude se tam asi nudit. On pak zase pozve vás na koncert filharmonie, ačkoli moc dobře ví, že ji nesnášíte a posloucháte výhradně metal a rock. Jednou, kdysi dávno o tom vyprávěli pan Miloslav Horníček a pan Miloš Kopecký. Samozřejmě to pojali svým způsobem. Bohužel, tato nahrávka již asi není k mání.

Zda byla ještě někdy v televizi posoudit nemohu, neb tuto zábavu neznám a ukecaný obraz jsem dávno vyhodila na smetiště mých soukromých dějin. To je další druh zábavy a spousta lidí se bez koukání na televizi ani neobejde. Což jistě každý ví a zná. Spousty lidí se o tom baví, jsou tomu věnovány samostatné weby a člověk bez televize jako by nebyl. Nu, ale jsou však lidé, kteří nechtějí sledovat ustavičné reklamy. A seriály typu „Ulice“, nebo „Pošta v růžové zahradě“ vidět nemusí. V době, kdy celý národ zasedá k aparátu, aby zvěděl, zda slepá Esmeralda konečně našla brýle si ti bez televize raději sednou k hezké knize, nebo dělají to, co baví zase je.

Tím pádem se ovšem nic nedoví a nemohou na pracovišti přispět do učené debaty o vztazích z nějaké telenovely. Jak psáno výše, každý si pod slovem zábava představí ihned to, co baví jeho, a ne ty druhé. Což je docela pochopitelné. Takže když se blíží například víkend, každý se již připravuje na to, co bude dělat. Pokud tedy nemá nějaké povinnosti, které nemá rád, ale udělat se to musí. Jako například kdysi skládání uhlí do sklepa. Což zcela jistě moc zábavné nebylo. Já to ještě pamatuji, včetně řezání dřeva. Ruční pilou, žádnou motorovou. A tohle rozhodně nic k smíchu nebylo.