Čínská architektura se začala nejvíce rozvíjet již kolem 16. století př.n.l. za dynastie Shang a od té doby má velký vliv na architekturu celé východní Asie. Typická je pro čínskou architekturu dřevěná konstrukce, ale jsou zde také časté stavby z červených a šedých cihel. Dalšími typickými znaky čínských domů jsou převislé krokve, dřevěné mříže v oknech a dveřích a celková symetrie domů. Naopak čínské zahrady jsou asymetrické, aby co nejlépe napodobily přírodu.

Zřejmě nejznámějším a turisticky nejnavštěvovanějším místem je Zakázané město v Pekingu. Celkem je zde 800 budov. V 15.století ho nechal vystavět tehdejší císař Jung-le z dynastie Ming. Zakázané město má tvar obdélníku a všechny domy jsou zde velmi nízké. Kolem budov jsou postaveny široké hradby. V tomto městě pobýval pouze císař se svým doprovodem a běžným lidem byl vstup do města zakázán. Teprve od roku 1911, po pádu dynastie Čchin, je město zpřístupněno lidem jako muzeum. Celý tento komplex je vybudovaný ze dřeva. Od roku 1987 patří toto město do světového dědictví UNESCO. 

Rozsáhlým komplexem chrámů a domů je Letní palác v Pekingu. V tomto komplexu je okolo 3 000 staveb. V roce 1998 byl Letní palác zařazen do světového dědictví UNESCO. 

Dalším z krásných čínských komplexů je Chrám nebes. Tentokrát se jedná o komplex taoistických chrámů z 15. století. Ke světovému dědictví byl zařazen v roce 1998.

Nejdelší stavbou světa je Velká čínská zeď. Současná podoba zdi byla stavěna po 2. století za dynastie Ming. Důvodem této stavby byla ochrana proti mongolským nájezdníkům. Při stavbě této zdi, o celkové délce více než 21 000 km, zemřelo tisíce dělníků. Jejich mrtvá těla byla prý do zdi zazděna. Zeď patří v současné době nejen do světového dědictví UNESCO, je to také jeden ze sedmi divů světa. Tento div je viditelný z vesmíru.